Nejen v České republice je odvykání kouření často opakovaný proces – kuřáci uvádějí v průměru 3 až 5 pokusů o zanechání kouření.Při odvykání kouření je tedy třeba počítat s vysokou pravděpodobností neúspěchu.
To však neznamená, že to nestojí za pokus. Ke zvýšení šance na úspěch může přispět pochopení mechanismů závislosti, stejně jako emocí spojených s vznikem a udržováním závislosti a s relapsem, tedy návratem ke kouření.
Role emocí v mechanismech závislosti
Nikotin je psychoaktivní látka, což znamená, že působí na nervový systém. Stimuluje nikotinové receptory v mozku. Výsledkem je zvýšená sekrece neurotransmiteru zvaného dopamin. Dopamin je zodpovědný za fungování tzv. odměnového systému – mozkové struktury, která řídí emoce jako pocit potěšení, radosti a štěstí.
Za základ závislosti na nikotinu (a mnoha dalších věcech) lze tedy považovat subjektivní potěšení plynoucí z jeho užívání. Fungování odměnového systému je však složitější.
Pravidelný přísun nikotinu do organismu vede k oslabení reakce receptorů na jeho přítomnost. Zjednodušeně řečeno, mozek si na přítomnost nikotinu zvykne a tlumí své reakce. V důsledku toho se vyvine tolerance. Nyní je třeba vykouřit mnohem více cigaret, aby kuřák dosáhl potěšení, které mu cigarety poskytovaly na začátku.
Navíc s rozvojem závislosti se mozek učí, že nikotinové povzbuzení je něco normálního. Při jeho nedostatku tedy pracuje méně efektivně. Objevují se abstinenční příznaky – zhoršení koncentrace, touha po nikotinu, a také poruchy nálady, např. podrážděnost, výbuchy agresivity a celková špatná nálada.
Emoce tedy hrají zásadní roli jak při vzniku závislosti, tak při jejím udržování.
Emoce a odvykání kouření
Emoce však lze využít. Pocity spojené s kouřením mohou být vynikajícím zdrojem motivace ke změně. Pocit viny, že škodíme sobě i ostatním, stud spojený s negativním vnímáním kouření okolím, ale i hrdost na to, že jsme se zdrželi sáhnout po cigaretě – tyto emocionální stavy se mohou stát základem pro vybudování silné vůle zbavit se závislosti.
Je také třeba mít na paměti, že závislost není pouze fyzickým aspektem spojeným s působením nikotinu na nervový systém. Psychická závislost je založena na naučených návycích. Návyky jsou automatické reakce, prováděné nevědomě a bez přemýšlení. Jejich vznik souvisí s nevědomým spojováním různých spouštěcích faktorů s určitou reakcí (v tomto případě s tím, že si člověk zapálí cigaretu).
Důležité je, že takovým spouštěčem může být jak prvek vnější situace (pro mnoho lidí je to např. vůně kávy), tak i vnitřní stav, např. konkrétní emoce. Dobře víme, že mnoho kuřáků sáhne po cigaretě v reakci na stres, smutek a jiné nepříjemné emoce
Schopnost ovládat vlastní emoce je tedy klíčová pro úspěšné odvykání. Osvojení si nových, zdravých metod zvládání stresu je nezbytnou součástí každé terapie.
Návrat ke kouření
Vzhledem k tomu, že v průměru je zapotřebí až 7 pokusů, aby se člověk úspěšně zbavil nikotinu, většina lidí, kteří se snaží přestat kouřit, zažívá neúspěchy. Návrat ke kouření může vyvolat velmi silné emoce, s nimiž je těžké se vyrovnat. Pro mnoho lidí je neúspěch při odvykání spojen se ztrátou pocitu kontroly, studem, rozpaky a obavami o vlastní zdraví. Často se stává, že se cigareta stává lékem na tyto emoce. Kouříme, protože se cítíme špatně, a cítíme se špatně, protože kouříme. To je typický začarovaný kruh závislosti.
Zde stojí za zmínku, že na rozdíl od všeobecného názoru nikotin vůbec neuklidňuje. Je to právě naopak. Zvyšuje krevní tlak, mobilizuje organismus a povzbuzuje. Dodává však dávku dopaminu, takže se skutečně cítíme lépe, ale to nemá nic společného se snížením stresu.
Negativní emoce, které se objevují v důsledku neúspěšného pokusu o odvykání, lze však proměnit v něco pozitivního – v motivaci k dalšímu pokusu. Obohateni o zkušenost s neúspěchem a jeho emocionálními důsledky se při dalším pokusu budeme snažit více.
Kontrola emocí
Vzhledem k tomu, že emoce hrají takovou roli v každé fázi závislosti, je kontrola a regulace vlastních emocionálních stavů klíčová pro překonání závislosti a zvládnutí abstinenčních příznaků. Existuje mnoho technik, jak se s emocemi vypořádat, a jejich účinnost závisí na osobnosti a individuálních zdrojích či preferencích každého jedince. Stojí však za to zmínit několik obecných zásad zvládání vlastních pocitů.
Za prvé, není možné ovládat emoce, aniž bychom si uvědomili, co prožíváme. Sledování vlastních emocionálních reakcí je prvním krokem k pochopení, v jakých situacích saháme po cigaretě. To není vůbec tak samozřejmé, jak se nám zdá. Mnoho lidí má vážné problémy přiznat si, že prožívají smutek, lítost nebo hněv, protože tyto emoce jsou vnímány jako projev slabosti.
Druhým důležitým pravidlem regulace emocí je zaměřit své reakce na jejich zdroj. Závislosti jsou velmi častou formou úniku před problémy a skutečnou konfrontací s vlastními emocemi. Snížení stresu je třeba hledat v odstranění jeho zdroje, nikoli v návykových látkách.
Teprve uvědomění si vlastních pocitů a jejich zdrojů umožňuje účinnou regulaci. Používání relaxačních technik, prohloubení dechu, odvrácení pozornosti od stresových situací a další metody zvládání vlastního emocionálního vzrušení jsou samozřejmě velmi důležité.
Stojí za to si osvojit repertoár několika takových metod, aby člověk dokázal sám sebe účinně ovládat. To je zvláště důležité v prvních týdnech po odvykání kouření, kdy jsou emoční výkyvy největší a osoba, která přestává kouřit, je podrážděná a náchylná k výbuchům.
Ovládání emocí se však hodí nejen v boji se závislostí. Je to jedna z nejdůležitějších a zároveň nejvíce podceňovaných psychických kompetencí, které se hodí v mnoha situacích. Stojí tedy za to uvědomit si roli, kterou emoce hrají v našem životě, a rozvíjet schopnost je zvládat.
